Václav Prokůpek: Historie antických olympijských her
Historie olympijských her je věc tak stará, že se s jistotou nedá přesně hovořit o tom, kdy tento fenomén započal. První historicky doložené olympijské hry se sice podle školních osnov konaly roku 776 před n.l. (od tohoto data se začal počítat řecký kalendář), ale spousta lidí jak amatérů, tak profesionálů v náležitém oboru si myslí, že olympijské hry mají tradici ještě starší. Po mnou nově získaných vědomostech si to myslím také. V době, kdy se konaly první olympijské hry už město Olympia jistě existovalo a nejspíše se zde již vyskytovaly i Héřin chrám a možná i chrám Diův. Touto dobou byla již známa pravidla a zvyky olympijských soutěží. Navíc obce, které se touto dobou v místě antického Řecka nacházely uznaly pojem ekecheiria. Tento pojem se dá vysvětlit jako všeobecný posvátný mír mezi všemi řeckými státy v době konání olympiád. Řekové tak kvůli olympijským hrám odkládali války za účelem oslav olympijských her. Všude byl po dobu konání naprostý mír bez výjmky. To dnes bohužel součástí her již není. Smlouvu o ekecheirii poprvé sepsali lidský král Ífitos a spartský zákonodárce Lykúrgos. Stalo se tak někdy v první čtvrtině osmého století před naším letopočtem. Této smlouvě dávali Řekové velikou vážnost, o čemž svědčí i to, že ji údajně Aristoteles našel vystavenou v Olympii. Poslední zmínku o ní nám dává ve 2.století n.l. člověk jménem Pausaniás.
Město Olympie
O založení a fungování města Olympie a her s tímto městem spojených nám dávají nejvíce odpovědí mýty a staré pověsti. Nejrozšířenější verzí je to, že Olympii založil hrdina Hérakles, který před tím zničil království Augeia, které bylo pověstné rozlohou svých chlévů. Podle jiné pověsti položili základní kámen Olympie Argonauté po návratu z Kolchidy. Když se tito hrdinové rozcházeli, Hérakles jim poradil, aby našli místo, kde se mohou do budoucna potkat. Vybrali Olympii a místo zasvětili nejvyššímu bohu Diovi. Založení Olympie se také připisovalo muži jménem Pelopos. Ten porazil v boji o život (v jízdě ve spřeženích) krále Oinomaa, poté dobyl celý poloostrov, který se po něm jmenuje Peloponnésos a na památku svého vítězství založil v Olympii již zmiňované olympijské hry. Tyto pověsti jsou zkrátka pověsti, z čehož každý sám uváží, jak moc je pravda v těchto slovech obsažená, či nikoli. Zkrátka se jedná o mýty, které jsou k pravdě, kterou hledáme, snad nejblíže. Vše se to stalo již velmi dávno a o pravém zakladateli olympijských her tedy nevíme s jistotou nic. Po dlouhou dobu se také nevědělo, kde by se měla Olympie nacházet a zda ještě stojí, či ne. Až později v devatenáctém století si evropští učenci znovu vzpomněli na dějiště starověkých olympiád. Z Německa byla vyslána archeologická expedice, která byla pod vedením člověka jménem Ernst Curtius. Výsledek nálezů byl velkým zklamání pro obyčejné lidi, kteří čekali nálezy zlata, šperků a podobných materialistických předmětů. To dokonce vedlo k tomu, že říšský sněm odmítl pokrýt schodek expedice. Zbylé peníze prý uhradil sám císař. Přesto, ačkoli to mnozí neviděli, byla nalezena spousta skvělých děl nevyčíslitelné hodnoty. Hlavní věcí se stal originál Praxitelovy sochy Hermes s Dionýsem, což byl jediný originál Praxitelova díla. Dále německá vyprava našla spoustu dalších hodnotných děl. To údajně z části zapůsobilo na Pierra de Coubertina, který později přišel s myšlenkou znovuobnovení olympijských her.
Olympijský komplex
V následujících řádcích si popíšeme vlastní olympijský komplex. Uprostřed dění stál kruh neotesaných kvádrů, u kterých se vyhlašovala jména vítězů. Na tomto místě hry začínaly a končily. Stál zde také stál oltář Dia Olympského, který dosahoval výšky deset metrů. Směrem na západ od tohoto místa byl hrob Pelopa na malé vyvýšenině. Na sever od této vyvýšeniny dodnes nalezneme trosky údajně nejstaršího chrámu v Řecku – chrámu bohyně Héry, starého přes 2 600 let. Nedaleko od tohoto komplexu se nacházejí okrouhlé stavby se zbytky iónských sloupů. Jednalo se o budovu Fillipeion. Tuto budovu dal postavit Filip Makedónský z vděčnosti za to, že se Makedonci mohli účastnit her a byli tak uznáni tak za rovnoprávné Řeky. Na severozápadě celého okrsku pak stojí zbytky Prytaneionu, budovy, kde sídlila celá správa Olympie a byla tu jídelna na pohoštění nejvýznamnějších hostů a vítězů. Dále je dobré zmínit chrám matky bohů (Métróon) a místo pro pokutové sochy, kterými některé státy platily za prohřešky proti olympijskému duchu. Zcela na východě pak stála více než 100 metrů dlouhá síň ozvěny, kde závodníci hledali stín pod mohutnou kolonádou.
Olympijský stadion
Dále si pro lepší představu a ucelenější pohled na olympijské hry přiblížíme Olympijský stadion, kde se hry pořádaly. Na stránkách antika.cz se dozvíme, že: „Tento stadion najdeme na severovýchodě, pod svahy Kronova kopce. Dnes je odkrytý a volně přístupný. Tvoří obdélník o stranách 213 a 31 metrů. Oproti obecné představě zde nejsou vůbec žádná sedadla kromě křesel rozhodčích. Samotná dráha měří 600 stop, což se stalo základem pro obecně užívanou délkovou míru zvanou stadion - jedno stadium mělo 192,27 metru, což je pozoruhodně přesné a tudíž asi ne zcela historické. Startovalo se z východní strany dráhy, rozestup běžců činil asi jeden a půl metru. Země byla posypána pískem, což je dost nepříjemný povrch na běh (sportovci asi ví, o čem mluvím). Na stadion se vešlo asi 45 000 lidí - mnoho z nich prý svá místa obsazovalo už večer dopředu. Vstupné se pochopitelně neplatilo. Ženy nesměly do hlediště a vdané ženy se dokonce vůbec neměly přibližovat k Olympii. Aby se jim to vynahradilo, měly ženy vlastní olympiádu - ta se nazývala Héraia a skládala se ze tří běžeckých závodů. Jižně od stadionu ležel hipodrom pro závody koní a vozů. Jeho trať měřila čtyři stadia a cíl vyznačovala socha Hippodameie. Na západní straně za hradbami se nacházela palaistra, velká budova pro boje zápasníků. Budova byla čtvercová o straně 66 metrů a uprostřed stál dvůr, dnes částečně obnovený. Největší budovou okrsku pak bylo gymnázium s prostranstvími pro tělesná cvičení. Sloupové síně sahaly do délky přes 200 metrů. Na jihu pak najdeme zbytky Búleutérión, Budovu rady, u níž skládali všichni účastníci přísahu, že se po deset měsíců poctivě připravovali, budou dodržovat pravidla, bojovat čestně a že vedli bezúhonný život - této přísaze Řekové dávali mimořádný důraz.. Jinak zde sídlil jakýsi olympijský výbor. Důležitým místem bylo také Leónidaion, které fungovalo jako hotel pro vznešené hosty a za římské doby jako sídlo císařů. Celé prostranství popsané v posledních třech odstavcích bylo vyplněno nesčetným množstvím soch olympijských vítězů a mužů, jež se zasloužili o Řecko - básníků, hudebníků, státníků, učenců, vojevůdců i prostých vojáků. Plinius píše o třech tisícovkách soch a to už měla Olympia za sebou plenění způsobené návštěvou Nerona“.(www.antika.cz)
Průběh a konání her
Zde v této části si popíšeme samotný průběh a konání těchto her. Ty se konaly každé čtyři roky a účastnit se jich mohl každý svobodný občan Řecka. Cenou pro vítěze byl věnec z olivových listů, ne věnec z listů vavřínových. Držení věnce olivových listů pro majitele znamenalo v tehdejších dobách nesmírnou poctu. Jednalo se o titul, který byl shodně a asi jako jediný tehdy uznáván v celém Řecku. Vítěz her se stal doživotní celebritou v celém Řecku. Další privilegium pro vítěze bylo to, že si mohl v olympii nechat zbudovat na vlastní náklady sochu. Pakliže někdo vyhrál třikrát za sebou, mohla socha stát dokonce v samotném posvátném okrsku. Od roku 776 před n.l. se olympijské hry konaly vždy po čtyřech letech a to v červenci nebo srpnu. Trvání her činilo tři až pět dnů a některé zdroje uvádějí dokonce pět až sedm dnů. Hry mohli sledovat všichni kromě cizinců a otroků. Celé hry řídil soubor funkcionářů, původně dvou, později deseti až dvanácti, zvolených z předních občanů Élidy. Ti se po zvolení nazývali hellanodikové. Před těmito funkcionáři museli případní adepti trénovat třicet dní před zahájením her. To se dělo z důvodů těch, že pakliže závodník neměl potřebné fyzické předpoklady k závodění, nebyl na hry vpuštěn. Nebylo zkrátka přípustné, aby této vysoce ceněné akci nějaký závodník poškozoval svým průměrným výkonem dobré jméno.
Http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1316 [online]. 2006 [cit. 2010-11-28]. Http://antika.avonet.cz. Dostupné z WWW: <antika.avonet.cz>.