Jdi na obsah Jdi na menu
 


Václav Prokůpek: Turistika a víno

10. 7. 2014

Po celkem mokré zimě, která nezaznamenala žádné tvrdší období mrazu a která vyústila v březen, který byl bohatý na srážky, byla půda ve vinařských oblastech vydatně zásobena vláhou. To také nutně potřebovala, jelikož již ve velikonočním týdnu začalo neuvěřitelně teplé a slunečné jaro, které trvalo po dobu celého května a června – tyto oba měsíce byly nejteplejší za posledních dvě stě let. „Léto před létem“ přineslo kromě větru a veder – teplota dosáhla maxima na svátek Božího těla 38,3°C – ve východních vinařských oblastech také extrémní sucho, pouze Štýrsko na tom bylo o něco lépe. Květenství proběhlo zcela bez problémů již uprostřed května.

            Spíše studený a deštivý červen se poté postaral o dlouho očekávané srážky, které ovšem spadly v okruhu táhnoucím se od jižního Weinviertelu až k Seewinkelu celkem pozdě. V době, kdy vyznavači slunce s krátkou pamětí začali kritizovat bezeslunné léto, vrátilo se toto s velkými vedry v srpnu, které správně opálilo na keřích hrozny a umožnilo dvoutýdenní náskok při jejich dozrávání. Tak začalo vybarvování u modrých druhů vína v Burgenlandu již na počátku srpna! V obdobích největších veder v srpnu netrpěly pouze mladé rostliny, ale celkově také vinné keře pěstované na lehce propustných půdách. Ke konci srpna a v září se postaraly výjimečné srážky o nutnou závlahu, přičemž září přineslo nádherné pozdně letní počasí v celé své kráse. Teprve v druhém říjnovém týdnu následovala nesourodá a mokrá fáze, která ve spojení s (příliš) teplými nocemi v exponovaných oblastech, jako například Wachau, nechala vzniknout ušlechtilé plísni Botrytis cinerea. Zbytek října přinesl klidné a nerušné babí léto, během kterého doba sklizně závisela z veliké míry na samotném vinaři. K pokračování podzimní dobré nálady napomohl teplý a na srážky slabý listopad s průměrnými teplotami výrazně nad 10°C, který se vyznačoval především tím, že skoro vynechal obávané období mlh v níže položených oblastech.

            Červené víno jako nikdy předtím

            Euforie, která zavládla místo podzimních depresí i ve sklípcích specialistů na červená vína, kde většina červených moštů po alkoholickém kvašení také již bez problému absolvovala malolaktické fermentace. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že sklizeň červených hroznů proběhla tak brzy, jako tomu zatím ještě nikdy nebylo. Například v oblasti Parndorferské plošiny u Wagramu byly nejlepší modré burundské hrozny sklízeny již ke konci srpna, starší vinaři použili jako srovnání ročníky 1945 a 1947. Plody některých modrých odrůd, především Zweigeltu a Burgundského modrého se začaly v této fázi zmenšovat do formy rozinek, takže nezbývalo mnoho času a objevila se otázka, zdali z tak neobvykle přezrálých plodů získané mošty nebudou náhodou příliš „marmeládové“ a slabé na plody. Tyto obavy se nejdříve naštěstí nepotvrdily, jak ukázaly první ochutnávky ze sudů. Tím pádem jsou rakouská mladá červená vína sice zpravidla neuvěřitelně hluboká ve své barvě, u Cabernetu a Frankovky skoro tmavě černé barvy, ale i přes rekordní hutnost moštu vykazují typickou rakouskou vytříbenost. Dávají očekávat výrazně silnější a koncentrovanější chuť než již i tak velmi plný a šarmantní ročník 99. Pravděpodobně budou obsahovat stejně plné tělo s vysokým obsahem taninu a jako dlouho zrající ročník 97, ale bez jeho tvrdosti a drsnosti. Celkově spojuje ročník 2000 u červených vín přednosti ročníků 97 a 99 a dává tak vzniknou vysoce hodnotnému, harmoničtějšímu celku.

            Bez ohledu na pokroky ve vinařství a sklepech, které již tak ztěžují srovnání s dřívějšími ročníky, měly by být ročníkem 2000 překonány velké roky jako 1986, 1992 nebo 1993. Již jednodušší kvality Zweigeltu přesvědčují teplým tónem a jemnou strukturou, Frankovky jsou neuvěřitelné hluboké, vyvážené a především překvapivě jemné, Cabernet je mimořádně zralý, nenechá ani náznakem projevit se trpčejší spodní tóny, a St. Laurent a Burgundské modré jsou již dnes tajným tipem, pokud budeme chtít vyjádřit určitému druhu svou preferenci. Nejvíce upoutají, obecně řečeno, brzká vyrovnanost a jemnost příchuti jádra v taninech, přičemž specifická ovocná vůně zůstala zachována i přes silnou dužinu plodů, plynoucí z období silných veder.

           

Pokračující vysoká úroveň

            Také u bílého vína ohromuje kulminující vysoká kvalita, která je charakteristická pro všechny vinařské oblasti a pro všechny pěstované druhy vinné révy, takže samozřejmě není možné s jistotou vyzdvihnout jednotlivá stanoviště nebo typy vína. Veltlínské je mimořádně zralé a mocné, kdo chtěl docílit „běžné“ konzumní kvality, musel prakticky sklízet předčasně. Déle se vyvíjející ryzlinky se mohou pochlubit vynikajícími plody a kompaktním celkovým obrazem – v obou případech leží kyselost ve středním až spodním pásmu, ale bez rušivé odezvy. Na rozdíl od horkých let 1983 a 1992, které zanechaly výrazné, v chuti zdánlivě „opečené“ a současně zajímavě spálené spodní tóny, má ročník 2000 charakter nejen horkého ročního běhu, což při pohledu zpět není žádným překvapením. Extrémní bylo totiž jaro, ne léto, ve kterém rozvinuté hrozny vyzrály za celkem běžných a výhodných podmínek. Také výrazná bílá vína z Burgenladnu si dokázala zachovat svou druhovou typičnost, srovnání s Barriques se přímo nabízí například pro burgundské druhy. Ve Štýrských vinařských oblastech nyní panuje velmi dobrá nálada z důvodu ročníku, který by měl ještě předčít špičkové ročníky „moderny“ tedy 1990, 1993, 1997. Silná vyzrálost a stále ještě výrazné plody se již brzy spojí do harmonického celkového obrazu. Kromě jiného na tom je nezvyklé a zároveň příznivé, že tato současná situace platí pro všechny druhy vinné révy, od Ryzlinku vlašského až k Sauvignonu. Štýrsko sice bylo v porovnání s ostatními částmi Rakouska obdařeno příznivějším počasím, kdy zde malé adriatické tlakové níže zajistily krátké dešťové přeháňky, silnější srážky ne neproběhly, takže riziko plesnivění se objevilo pouze v některých oblastech teprve v půlce října. Vína typu sauvignonů jsou charakterizována silnou substancí, která ale v žádném případě nezastínila chuť plodů a kořenitost, po dlouhém žíznivém období se tedy mohou těšit na mimořádně ovocité a šarmantní exempláře i fanoušci muškátů.

            To, že ze situace v tomto roce těžil západoštýrský Schilcher, již tak charakteristický svou kyselostí, je více než samozřejmé, odvážnější producenti se jistě pokusili o experimenty ve směru pozdního sběru a červeného vína z odrůdy Wildbacher. Byly již hlášeny dokonce výběry suchých vín z této odrůdy.

            Celkově se bude u bílých vín sázet na věčný souboj mezi ročníky 1999 a 2000. V této chvíli se zdají ročníky 99 u Veltlínského a ryzlinků jako nepřekonatelné, zda bude stejně hodnocen i ročník 2000, to bude zajímavou otázkou následujících let. U druhů burgundského a u buketních odrůd, jako jsou muškáty. Tramín nebo Sauvignon, by mohl být ročník 2000 hodnocen dokonce výše, ale zde se zatím pohybujeme ve sféře dohadů.

            V oblasti sladkých vín je možné nyní konstatovat, že z důvodu slabého vlivu zimy až do poloviny listopadu budou ledová vína, pokud vůbec, k dispozici ve velmi malých množstvích. Z důvodu nedostatečného výskytu ušlechtilé plísně jsou vína s přívlastkem sklízena málo či vůbec, dokonce i specialisté například v Rustu a okolí měli k dispozici jen malá množství hroznů. Dále se prosadil trend, získávat pro výrobu vysoce nejvýše kvalitních plných vín a vín s přívlastkem révu také z dosud neznámých oblastí. Z toho důvodu byly uskladněny ve Štýrsku, ale také ve Wachau, kde se ušlechtilá plíseň pozdě, ale přece jen velmi výrazně prosadila, dezertní vína v překvapujícím výběru a také slušném množství, takže rakouský ročník 2000 stojí skutečně na solidních pilířích.

            Kulatý, krémový dojem a decentní obsah kyselin u bílých vín, stejně jako „jižně“ vyzrálá, na tanin bohatá červená vína nechávají doufat v to, že se rakouské špičkové výrobky v tomto roce postarají na exportních trzích o pozdvižení – ovšem o pozdvižení pozitivní, o pozdvižení z nebývalé kvality.